Ahoj Zdenku - jako první vidíš tenhle web :-)

Vítejte, zdraví Vás undergroudová rozervaná výtvarnice a psavkyně pod pseudonymem A.K. z Plzně      (mám ráda pívo kdo půjde?)

 Pomocí slova ráda předávám své myšlenky a postřehy z této ,,rychlé doby". Pomocí namalovaných obrazů zase krásu, zamyšlení, emoce široké škály i odhalení mě samotné. Typická je pro mě rozervanost a hledání pravdy. Níže pod tímto textem publikuji vlastní úvahy. Bohužel je to zatím takhle neprakticky, neumím to lépe vytvořit např. do složek ve sloupci. 

Jsem holt umělec a toto vytvořit je pro mě jako vařit guláš v džungli. Nejsem Bc. , nejsem NIC (takže se ani není čemu divit), neumím webovky a přesto žiju a jsem tu pro Vás. 

 Přeji zábavné počtení i příjemné pokoukání mých prací. Postupně je budu přidávat jako děti do školky nebo rohlíky do krámu.      

ČLÁNEK 1.         Jít po dokonalosti aneb dokonalost jako archetyp snu nebo hledání dokonalostí ve všem

Co to vlastně znamená jít po dokonalosti? Jsou to opět všemožné tužby, o kterých hodně píši i ve svých jiných článkách. Tužby jako honba za štěstím a styl života. Je to povětšinou chybný způsob uvažování, především mladších lidí, který nám diktuje dnešní doba. Možná si spoustu lidí ani neuvědomuje, jak moc se za dokonalostí ženou, která jim negativně narušuje život. Mám pocit, že někteří lidé konce až ,,žerou" dokonalost. Úplně vše v jejich životě musí být dokonalé. Od materiálna až po vztahy, prestiž, životní styl, ikdyž někdy velmi přizpůsobený dnešní uspěchané době, ať už ve smyslu pozitivním nebo negativním pro jednotlivce. Tito lidé, cokoliv , co sami považují za dokonalé, tak vyžadují, vyhledávají, žijí.. Hraničí to s rozmazleností nebo omezeným myšlením. Jenže je to, co považují za dokonalé správné? Otázkou je do jaké míry jsou ovládány okolím, televizí a médii, které řídí a prezentují krásný trendy život.

Např. Seriály, reklamy, filmy, bulvár, časopisy...

,,Jít po dokonalosti", může být velmi omezující v tom, jak prožívat momentální štěstí v každodenním životě a o tom teď pohovořím.

Toto je příčina takového uvažování a změna může nastat pokud se začneme hrabat v opravdových nejdůležitějších hodnotách života.

Příliš se zabývají lidé dokonalostmi nebo lépe řečeno nedokonalostmi vnějšího světa, místo aby se snažili býti dokonalými sami. Samozřejmě dokonalý nikdo nikdy být nemůže, ale alespoň snaha býti lepším člověkem, si myslím osvobozuje a dělá radost. Když člověk hledá chyby, protože chce dokonalost, tak se v něm často vzbouzí naštvanost, že něco není podle jeho představ a hlavně mu pořád jen lítají hlavou myšlenky: ,, To oni za to můžou, ty za to můžeš, ty si to měl udělat líp, měl jsi se lépe zachovat". Ale chápete, že nikdo není dokonalý a každý se celý život jen učí?? Prostě musí učit! Lidé se učí od narození až po smrt. Nejsme ani ve stáří mudrci co už všechno ví a jsou nejmoudřejšími na světě. Nikdo. Ani člověk s iq 130 i vyšším.

Příliš se někteří lidé zaměřují na velké sny, o které více či méně usilují. Partner, VŠ, job snů atd. a když nějaký ten sen ztroskotá, tak si zase člověk vymyslí jiné sny po kterých bude chtít jít. Jít po dokonalosti může být pěkně ošklivá sebedestruktivní choroba ba závislost, která ještě navíc může nakazit ostatní. Každý chce např. dokonalého partnera a musí být přeci hezký, chytrý, vtipný a ještě navíc při penězích s dalšími a někdy nesmyslnými kritériemi. Nebo chce každý práci svých snů, dokonalý vzhled kdy se některé ženy patlají třemi vrstvami make-upu, zářivými šminkami a tím spíš dokonalost zahubí než-li vytvoří.. Každý chce majetek, to je přeci ten dokonalý život, rodinný dům, auto, bazén, děti a tím to nekončí ....Phony, tablety atd. Tyto touhy ve své podstatě čili v základu nemusí být tak špatné. Tato touha nás může posouvat dál a hraje s pudem sebezáchovy. Ten kdo nic nechce, tak ani nemusí nic mít, protože o nic nebude usilovat. Cílevědomost je motor člověka, Může umřít hlady. Jenže problém dnešního hledání dokonalosti vězí nejvíce v chování jedince k okolí a hlavně k sobě samému. Od ostatních čeká jen dokonalost a je tak zaujatý vnějšími událostmi a ,, špatným" okolím, že opravdovou dokonalost, která se dennodenně objevuje kolem něj přehlíží a vlastně nevidí. V některých případech ani necítí, např., když přehlednou náklonnost jiné osoby, které by si měl jinak vážit... Ale neváží, protože stále vidí, že to ,, nejvíc je přeci ten dokonalý partner, dům, vyšší plat nebo značkové oblečení ve slevách, když bych šla do extrému. Klasický příklad toho, jak toto hledání dokonalosti může nabourávat mezilidský vztahy je : Přísný šéf, který bude hned šlapat po své nové sekretářce a nebude moc ocenit její snahu a odbornou kvalifikaci, evidentně hodně trpí v touze po dokonalosti, je nesvůj, ale takové chování si opravdu nově nastoupená sekretářka nezaslouží. Taková sekretářka potřebuje podporu. Pokud se všichni odprostíme od stresující touhy po věcech, lásce atd., dokážeme potom býti více lidmi a dokonce i štastnější.

Mít lásku v sobě. Pokud si člověk uvědomuje své kvality, dává je na odiv, tak může být úspěšný potom nejen v nějaké práci, ale především ve svém osobním životě. Kdo má kvalitu být přátelský a milý a nápomocný, vždycky to okolí bude mít rádo a dokonce aspoň trochu i ti, kteří přehlíží obyčejný pozitivismus. Aspoň nebudou nadávat. Ještě jsem totiž nezažila člověka, který mu by vadilo, že by se nějaký člověk moc smál anebo že by byl moc nápomocný a ochotný. Vlezlý to ano (např. pouliční prodejci), ale myslím, že to připadá někomu pouze v případech, kdy se příliš přetvařuje (neříká pravdu) a zveličuje sám sebe a toho druhého moc okatě hlavně kvůli očekávání, že by mohl něco získat. Určitá pokora a přirozenost není od věci. Vím, že přirozenost je výsledkem spokojeného člověka, který si sám sebe váží a takového potom můžou ostatní teprve respektovat nebo v něj dokonce vzhlížet. Často za život se mi stalo, že jsem potkala tak přirozeně spokojenou osobu, tak plnou klidu a pozitivismu, že jsem si říkala ,,taková bych chtěla být ". Nepatří sem závist..Každý takový může být , ale to, jak se od vás očekává neustálá dokonalost, která neexistuje, může člověka srážet i k zemi. Někteří lidé jsou přirozeně pozitivní už od malička až do konce života jako kdyby se s tím narodili a cestičku si vyšlapávají podle plánu, přičemž se jim v ní dost daří. Přísný šéf, který bude hned šlapat po své nové sekretářce a nebude moc ocenit její snahu a odbornou kvalifikaci evidentně hodně trpí v touze po dokonalosti, je nesvůj, ale takové chování si opravdu nově nastoupená sekretářka nezaslouží. Taková sekretářka potřebuje podporu. Pokud se všichni odprostíme od stresující touhy po věcech atd., dokážeme potom býti více lidmi a dokonce i šťastnější. Tohle je předem prohraný boj a víte proč ? Protože je příliš mnoho špatných věcí, který se žádnému člověku všechny nikdy nevyhnout. Je tolik artefaktů, který se můžou stát a zákonitě se ,,pořád" něco špatného ,,nedokonalého" bude odehrávat v životech všech lidí na téhle planetě. Všechno sami nemůžeme ovlivnit totiž vlastní vůlí. A opravdu kdo se od tohoto odprostí najednou začne mít méně starostí a bude se cítit lehčí a v míru se sebou a v rámci možností i se svým okolím. S těmi co to moc nejde, to půjde aspoň lépe. Nejít po snech čili nejít po dokonalosti může podpořit slet špatných událostí, rozplynutí snů, kdy člověk neví o co se opřít a pak musí hledat kudy dál. Potom si člověk uvědomí hodnoty, co je pro něj opravdu nejdůležitější...

Žijte v míru, nelpěte na malichernostech či chybkách na druhých bytostech. Smiřte se, že žijete s velmi nedokonalými lidmi v ještě nedokonalejším světě (Eck.Tolle). Nebuďte krutí, milujte a pochopte, že dokonalost bude aspoň trochu existovat pokud ji budete chtít vidět, popřípadě cítit. Cítit srdíčkem - to je úspěch k ohromnému štěstí! Konec konců tam, kde si někdy myslíte, že dokonalost je, někdy není, ale je to pouze Váš klam! Můžete soutěžit sami se sebou HLEDAT dokonalost tam, kde není vaše ego, které něco chce. Takové ty jisté ,,dokonalosti", co Vám nikdo nevezme jsou překrásné. Např. něco tvořit umět, naplno si vychutnat šálek čaje či kuřáci cigaretu... Dokonalosti mimo Vaše největší sny každý den jsou a jejich víc než těch nejdůležitějších, jak si myslíte!??? To, co vnímáte a děláte, Vám nikdy nikdo nevezme, pokud neztratíte paměť a až je člověk starší nebo dokonce na smrtelné posteli, může si říct ANO mám krásné vzpomínky a žil/a jsem život na plno. Není nic krutějšího, než když člověk život promarní a před smrtí zjistí, že vůbec nežil, málo se snažil o cokoliv, nehledal, necítil lásku, nebojoval...

Copyright A.K. 2016